To, co nás udržuje při životě, to v nás může vyvolat i chorobu.
Kdo je naplněn žádostmi, postihuje jen vnější tvářnost věcí.
Třiadvacet let! A nic neudělal pro nesmrtelnost! (Don Carlos)
Mé vlastní dílo ve mně vzbuzovalo hnus, zdálo se mi nesmyslným a jako by ani nebylo ode mne.
„Odpusť nám naše přednosti!“, tak bychom měli přistupovat k sousedovi.
Je lepší rozsvítit byť jen malou svíčku, než proklínat temnotu.
Vzácná je ta šťastná doba, kdy je dovoleno myslet si, co chceš, a říkat, co si myslíš.
Ve vesmíru se nejměkčí může postavit tomu, co je nejtvrdší.
Dopouštět se velkých chyb beztrestně - to je to, co umožňuje pronikavý intelekt.
Plodit a nevlastnit, tvořit a nepodržovat, vést a neovládat, tomu se říká hluboký Život.
Člověk má být stále zamilován. To je důvod, proč se nemá ženit.
Skutečnost jsou nepřátelské pravdy.
Muž vyzná lásku hned, ale dlouho váhá, než se přizná, že už nemiluje. U ženy je tomu naopak.
Všichni na jednom jevišti velikého světa stojíme, a cokoliv se tu koná, všech se týče.
Hodně mluvit a hodně říkat není totéž.
Jelikož jsem jeden, je pro mne lepší nesouhlasit s celým světem, než být v rozporu se sebou samým.
Žebrák, který se stydí, je chudák.
Láska je jako děcko, touží po všem, co má na očích.
Starajíce se o štěstí jiných, nacházíme své vlastní.
Každý velký čin se zdá být zpočátku nemožný.
