Ať si říká Aristotelés a celá filosofie, co chce, tabáku se nic nevyrovná.
Pozbude-li muž vnitřního smyslu pro tvůrčí činnost, cítí se ztracen, a je skutečně ztracen.
Skepticismus neznamená jenom duchovní pochyby, ale mravní: nevíru, neupřímnost, duchovní ochromení.
Kdo z lakoty nepřeje potřebnému, sám sobě škodí.
Člověk je svobodný, může-li postupovat otevřeně a nemusí užívat lsti.
Závistník působí sobě žal a je pak sám sobě nepřítelem.
Obrať se čelem k svému osudu: buď se zlu vyhni - a nemůžeš-li se mu vyhnout, nes jej jako muž.
Přemýšlením promlouvá duše sama se sebou.
Ovládni sám sebe, nikoli svět.
Ach, jaká je to bída, zestárnout ve strachu.
Na lačný žaludek je každý kufr těžký.
Sláva je něco, co se musí vyhrát - čest je něco, co se nesmí ztratit.
Dej člověku než to, čeho mu třeba, a bude živ jak zvěř.
Neslibuj, že vykonáš, nehonos se, žes vykonal, ale ponech svým skutkům, aby za tebe mluvily.
Kdo nic neví, musí všemu věřit.
Každé poznání přírodního zákona je mravním činem.
Žít znamená pozvolna se rodit.
Ať nechodí ke džbánu, kdo může jít k prameni.
Co jiného je tak pošetilé, jako líbit se sám sobě, sám sobě se podivovat?
Vědět, kdy být zticha a kdy mluvit, to je velká věc.
