Važ si sebe, nedávej rukám volnost, když je mozek líný.
To, co bývaly neřesti, jsou dnes dobré mravy.
Jak bojovat mám - člověk - s božským osudem, když proti hrůzám nepomáhá naděje.
Budovat světy nestačí vždy hloub spějící mysli: Milující srdce však nasytí lačného ducha.
Nemocný obvykle nemá tak silnou náturu, aby zdolal jak nemoc, tak léky.
Když vyženou Boha ze země, my jej ubytujeme v podsvětí.
Nežijeme z věcí, ale z jejich smyslu.
Ach, jak lidský duch je neznalý osudů příštích, neumí zachovat míru, když zpychne záplavou štěstí.
Zlo nelze odstranit zlem.
Teorie relativity může platit tisíc let a o den později může být vyvrácena.
Zklamání je jako zmrzlá ruka, může se vyléčit, ale pořád bolí.
K zemi přitisknut bude ten, kdo poslouchá své srdce příčící se řádu.
Kdo Boha miluje, nepokoušej se, aby ho i Bůh miloval. - O nezištné lásce k Bohu.
Ovládne občas muže jen proto, že muž neví, co by jí odpověděl...
A není známo, že mravy zamilovaného láska přizpůsobuje druhému?
Ideály jsou jen k tomu, aby se na nich vydělávalo.
Mládí je šťastné pro svou schopnost vidět krásu. Kdo si uchová schopnost vidět krásu, nestárne.
Potomstvo splatí každému zásluhy, jež mu náleží.
Před svým přítelem se nemusím omlouvat, nemusím se bránit, nemusím nic - u něho nacházím pokoj.
Muži budou vždy tím, co z nich udělají ženy.
