Každé umělecké dílo opěvuje nutnost.
Nenávist mezi blízkými příbuznými bývá obvykle nejprudší.
S přibývajícím věkem ubývá soudnosti a geniality.
Cesta, po níž lze kráčet, není věčná Cesta; jména, která lze pojmenovat, nejsou věčná jména.
Bůh, který viděl vše, i člověka: ten Bůh musel zemřít! Člověk nesnese, aby takový svědek žil.
Docela poctivě to každý myslí nakonec jen sám se sebou a nanejvýš ještě se svými dětmi.
Na lačný žaludek je každý kufr těžký.
Naděje je sen bdícího.
Nic není krásné ze všech stran.
Vždy odpouštějme svým nepřátelům - nic je nedokáže víc rozzuřit.
Mudrc hledá všechno v sobě, nerozumný člověk všechno v druhém.
Bez vzdělání je život takřka obrazem smrti.
Velké bolesti jsou němé.
Kdo ví, jakou cenu má láska? Jenom ten, kdo miluje, a ten, koho nikdo nemiluje.
Poezie je teologie. (Prohlásil Dante podle Boccacciova svědectví.)
Individuum je pouze zajímavé: proto je vše klasické neindividuální.
Láska nikdy nepotřebuje, nýbrž dává. Vždy strádá, nikdy neprotestuje, nikdy se za sebe nemstí.
Dlouhé utrpení unaví nejen nemocného, ale i soucit druhých.
To, co bývaly neřesti, jsou dnes dobré mravy.
Kdyby každý dostal, co mu patří, kdo by pak byl bezpečen před výpraskem?
