I ten největší filosof se často neubrání nějaké blbosti.
Příroda není nic jiného než Bůh ve věcech.
Zklamání je jako zmrzlá ruka, může se vyléčit, ale pořád bolí.
Čím je kdo chladnější, vypočítavější a opatrnější, tím méně se vystavuje posměchu.
Málo potřebuje ke štěstí, komu na prostém stole třpytí se solnička z dob rodičů jeho.
Jediný způsob, jak žít, je nechat žít.
Občané zde nejsou kvůli konzulům, ale naopak!
Pravda se neztratí, ale život je možno zardousit, příkladů je dost.
Nezáleží jen na rodičích a vychovatelích, ale na celé obci, jak se dítě vyvíjí.
Pozbude-li muž vnitřního smyslu pro tvůrčí činnost, cítí se ztracen, a je skutečně ztracen.
Čím je kdo lepší, tím méně je schopen podezírat jiné ze špatnosti.
„Odneste ho, simulanta," řekl Bautze, když zjistil, že je muž mrtev.
Vše se mění, nic nezaniká.
Mudrc hledá všechno v sobě, nerozumný člověk všechno v druhém.
Cesta, po níž lze kráčet, není věčná Cesta; jména, která lze pojmenovat, nejsou věčná jména.
Bůh, který viděl vše, i člověka: ten Bůh musel zemřít! Člověk nesnese, aby takový svědek žil.
Podřízené duše nikdy nezávislost neunesou a nutně z ní vždy znovu prchají do nového otroctví.
Být přirozený je pouhá póza.
Pokrytectví je módní neřest a všechny módní neřesti platí za ctnosti.
Nejlepší způsob odplaty je neoplácet špatné špatným.
