Každého táhne vlastní rozkoš.
Krásní mladí lidé jsou hříčkou přírody, ale krásní staří lidé jsou umělecká díla.
Není moudrý ten, kdo ví mnoho, ale ten, kdo ví, čeho je třeba.
Láska k Bohu a láska k bližnímu jsou dvě křídla okna, která nelze otevřít ani zavřít samostatně.
Pojď, lásko, pojď, co mám, jen z tebe mám, všechnu svou naději i všechnu radost mládí.
Tak bohové s kormidlem v rukou vlídnost zjevují násilím.
Promyslet může člověk jen to, co zná, proto se má něčemu naučit. Ale ví jen to, co promyslel.
Země nás učí o nás samotných více než všechny knihy.
Tajemství nemá času, ale co nemá času, jest nyní a jest na tomto místě.
V tmavých jeskyních našich myslí sny stavějí svá hnízda z pozůstatků dne.
Mládí je šťastné pro svou schopnost vidět krásu. Kdo si uchová schopnost vidět krásu, nestárne.
To podstatné, z čeho je člověk živ, nepramení z věcí, nýbrž z uzlu, který věci svazuje.
Kde špatně žijí, nejen že nic neslyší, nevidí ale nic, ač jasné věci zří.
Moudří lidé mluví, protože mají co říct. Blázni, protože by rádi něco řekli.
Nežijeme, abychom jedli, ale jíme, abychom žili.
Přemýšlením promlouvá duše sama se sebou.
Jednej, mluv a mysli ustavičně tak, jako by ses už měl rozloučit se životem.
Ráj jsem si vždycky představoval jako knihovnu, nikdy jako zahradu.
Dokázat milovat Boha přes bídu druhého je ještě nesnadnější, než ho milovat přes vlastní utrpení.
Reputace se nedá budovat na tom, co chcete udělat v budoucnu.
