Lidé mají dvojí tvář: nemohou milovat bez toho, aby přitom nemilovali sami sebe.
Myšlenky nemohou přežít, jestliže člověk za ně nemůže bojovat.
Válka je hrozná, nepřípustná, ale ještě hroznější a nepřípustnější je otroctví.
Nenalhávej si minulost podle potřeby.
Řeč člověka je jako jeho život.
To podstatné, z čeho je člověk živ, nepramení z věcí, nýbrž z uzlu, který věci svazuje.
Není moudrý ten, kdo ví mnoho, ale ten, kdo ví, čeho je třeba.
Člověk má být stále zamilován. To je důvod, proč se nemá ženit.
Přemíra kritiky svědčí o neporozumění.
Viděl jsem všechno, co se pod sluncem děje, a hle, to vše je pomíjivost a honba za větrem.
Vše spěje k jednomu místu, všechno vzniklo z prachu a vše se v prach navrací.
Hlas svědomí a cti je velmi slabý, když kručí v břiše.
Právo se tolikrát zmenšuje, kolikrát se zvětšuje moc...
Čeho se bojíš? Vezeš Caesara a jeho osud! (Slova k lodivodu Amiclovi, cestou k břehům Malé Asie.)
Člověk je provaz natažený mezi zvířetem a nadčlověkem - provaz nad propastí.
To, co bývaly neřesti, jsou dnes dobré mravy.
Vynášíte nade mnou rozsudek, a máte při tom větší strach než já, který rozsudek poslouchám.
"Všechny čeká stejná noc stezkou smrti jednou půjdeme."
Ve vesmíru se nejměkčí může postavit tomu, co je nejtvrdší.
Každý stupeň vzdělání počíná dětstvím. Proto se nejvíce vzdělaný, pozemský člověk podobá dítěti.
