A není známo, že mravy zamilovaného láska přizpůsobuje druhému?
Stud, stud, stud - to jsou dějiny lidstva.
Skoro všichni lidé umřou na léky, nikoliv na nemoce.
Sketa, než zemře, stokrát umírá, chrabrý jen jednou ochutnává smrt.
Žít znamená snít; být moudrý znamená snít příjemně.
Nade všemi vrcholy jest klid.
Čeho oči nevidí, toho srdce neželí.
Kdo vůbec nemiluje víno, ženy ani zpěv, zůstává po celý život hlupákem.
Není třeba utíkat, stačí včas vyrazit.
Chval přítele veřejně, ale kárej ho mezi čtyřma očima.
Láska k bližnímu, přátelskost, bratrský soucit je trpícímu často potřebnější než všechny léky.
Nezáleží jen na rodičích a vychovatelích, ale na celé obci, jak se dítě vyvíjí.
Ať vše dle vůle své plyne, v ničem ať nátlaku není.
Stárnutí je nepříjemné, ale je to jediný způsob, jak žít dlouho.
Lidské poznání má přece jen své hranice, a bude je mít vždy.
Člověk je tak složitá bytost, že o tom lidstvo nemá ponětí.
Co jiného je tak pošetilé, jako líbit se sám sobě, sám sobě se podivovat?
Žebrák, který se stydí, je chudák.
Jak hnusný je náš věk! A ve všech jeho podobách je člověk tyran, zrádce nebo vězeň.
Dva milostné dopisy píšeme těžko - první a poslední.
