Přivést k zoufalství duši mladého člověka je zločin, který překonává všechny ostatní zločiny.
Lidské srdce - toť chaos vesmíru.
Kdo za tyranem na návštěvu dochází, je jeho otrokem, byť přišel svobodný.
V nejzkaženějším státě je nejvíce zákonů.
Láskou se zvedám i padám k zemi.
Jediný prostředek, jak se vyhnout omylu, je nevědomost.
Omyl naprosto není opakem pravdy.
Války nemohou přestat, dokud národy žijí v tak různorodých životních podmínkách.
Ten, kdo nerozezná štěstí, když přijde, nesmí si naříkat, když odejde.
Vidět a cítit znamená existovat, myslet znamená žít.
Lidé jsou zrozeni k poctivosti. Kdo je nepoctivý, a přece žije, uniká zkáze jen o vlas.
Rozum je kurva ďáblova.
Ach, jak lidský duch je neznalý osudů příštích, neumí zachovat míru, když zpychne záplavou štěstí.
Jak bojovat mám - člověk - s božským osudem, když proti hrůzám nepomáhá naděje.
Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje a neví, kdo to pobéře.
Uč se, chlapečku malý, z úsměvu poznávat matku.
Nikdo není zbytečný na tomto světě, kdo ulehčuje břemeno jiným.
Moudří vždy považovali za nejbezpečnější cestu míru zapomenutí utrpěných křivd.
Lidské poznání má přece jen své hranice, a bude je mít vždy.
Autor má být ve svém díle obsažen jako Bůh ve vesmíru: všudypřítomný a neviditelný.
