...kdo jest poslušen svého břicha, upadá v moc nepřítele...
Rány, které si člověk způsobí sám, se léčí těžce.
Když jsem byl mladší, dokázal jsem si vzpomenout na všechno, ať se to skutečně stalo, nebo nestalo.
Někdy je příjemné mít žárlivce - pak často slyšíme hovořit o tom, co bychom rádi dělali.
Už osud na svém brusu ostří si spravedlivý meč pro nové dílo zkázy.
Kdo nic neví, musí všemu věřit.
Opravdová láska činí člověka odvážným.
Reálný život člověka je často život, který jsme nikdy neviděli.
Člověk ani nemusí zestárnout, stačí mnohem méně, aby ztratil vědomí o sobě.
Kdo však změří pýchu mužů, která nezná míru? Všeho schopnou vášeň ženy, věrnou družku zkázy?
Jak bojovat mám - člověk - s božským osudem, když proti hrůzám nepomáhá naděje.
Každý stupeň vzdělání počíná dětstvím. Proto se nejvíce vzdělaný, pozemský člověk podobá dítěti.
Mezi jinými zly chová v sobě nemoudrost také to, že stále ožívá.
Jediný prostředek, jak se vyhnout omylu, je nevědomost.
Čeho se bojíš? Vezeš Caesara a jeho osud! (Slova k lodivodu Amiclovi, cestou k břehům Malé Asie.)
Zlé je, co má více vad než předností, a dobré je, co má více předností než vad.
Než ženu požádáte o ruku, předem uvažte, zda byste ji - kdyby byla mužem - požádali o přátelství.
Dlouhé utrpení unaví nejen nemocného, ale i soucit druhých.
Válka je hrozná, nepřípustná, ale ještě hroznější a nepřípustnější je otroctví.
Dokonalost ženy je na hony vzdálena její kráse.
