Když není lásky, co zbývá?
I sami věční bozi se nedotknou těch, kdo pod jejich ochranu prchli a zoufale prosí...
Člověk člověku vlkem.
Rozlišovat mezi minulostí a budoucností je jen iluze, ovšem velmi tvrdošíjná.
Provozování lékařství je boj a také fraška, hraná třemi osobami: pacientem, lékařem a nemocí.
S jídlem roste chuť.
Vždy nestálý a měnlivý tvor je žena.
Ve všem je míra a všemu jsou dány určité meze, za nimiž nemůže zůstat už právo a před nimi též ne.
Láska je jako děcko, touží po všem, co má na očích.
Nic neshledávám tak obtížným, jako být duchaplný ve společnosti hlupáků.
Tak bohové s kormidlem v rukou vlídnost zjevují násilím.
Kdo zlo netrestá, káže ho činit.
Nezáleží jen na rodičích a vychovatelích, ale na celé obci, jak se dítě vyvíjí.
Jest nevědomost slabým lékem v útrapách.
Nikdo, kdo miluje opravdově, to neví určitě.
Řemeslo se naučí každý. Umění nikdo.
Pravda dává jistotu, ale již samo její hledání poskytuje klid.
Člověk má být stále zamilován. To je důvod, proč se nemá ženit.
Blaho národa budiž nejvyšším zákonem.
Člověk trpí vším, co miluje.
