Člověk myslí jen prostřednictvím představ. Chceš-li být filosofem, piš romány.
Chudý a svobodný je poroben spíše než bohatý. Pochopitelně lidé chtějí být bohatí a volní, a to je někdy přivádí k chudobě a k otroctví.
Jsem pro spravedlnost. Mám-li však zvolit mezi spravedlností a matkou, volím matku.
Každý chce za každou cenu být nevinný, i kdyby proto musel obžalovat nebe i zemi.
Konečně jsem se rozhodl pro svobodu. Protože i když spravedlnost není uskutečněna, svoboda dává možnost protestovat proti nespravedlnosti a zachraňuje vzájemné dorozumění.
Láska z milosti je vlastně jen ranou osudu ze soucitu.
Lidé mají dvojí tvář: nemohou milovat bez toho, aby přitom nemilovali sami sebe.
Mohu něco neuznávat, ale nemusím to proto špinit, a nemohu druhým brát právo v to věřit.
Nad lidskou ctí není nikdo.
Nakonec jsem se v sobě nikdy příliš nevyznal. Ale vždycky jsem šel instinktivně za jakousi neviditelnou hvězdou...
Položit si otázku o absurdnosti světa znamená ptát se: „Přijmeme zoufalství, aniž bychom cokoli učinili?“ Soudím, že žádný čestný člověk nemůže odpovědět ano.
Přivést k zoufalství duši mladého člověka je zločin, který překonává všechny ostatní zločiny.
Revoluce se mohou prosadit násilím, ale udržet se mohou jedině dialogem.
Svoboda je právo obhajovat to, co si nemyslím, a to i v takovém režimu či takovém světě, s nímž souhlasím. Je to právo dát za pravdu protivníkovi.
Večer, který stéká po chladných horách, nakonec změní srdce v led.
Všichni lidé nacházejí v životě něco příjemného. A to jim pomáhá dál žít. Právě k tomu se uchylují, když jsou u konce svých sil.
