Autor má být ve svém díle obsažen jako Bůh ve vesmíru: všudypřítomný a neviditelný.
Blbci žijí veseleji, neboť vždy mají více důvodů k smíchu než lidé moudří a přemýšliví.
Člověk musí umět obdivovat i to, co nemá rád.
Hloupost je cosi neochvějného: všechno, co na ni zaútočí, také na ní ztroskotá.
Hněv nemá sílu, je to kolos na rozklepaných nohách, který víc zraňuje sebe než jiné.
I já jsem přeceňoval důležitost jemných mravů. Je nutno vzdát se tohoto bludu a nevyvyšovat se nad lidi z dob Periklových či Shakespearových. Byly to doby mravů velmi krutých, přesto v nich byla vytvořena díla nevýslovné krásy.
Idioti jsou jako láska: dokud budou na světě dva lidé, nevyhynou.
Jen z neznalosti dějin pomlouváme svoji dobu. Vždy tomu tak bylo.
Není blbce, aby si nebyl jist, že je velikým mužem, není osla, aby - shlížeje se v potoce, kolem něhož kráčí - nehleděl na sebe s potěšením a neshledával, jak náramně se podobá koni.
Přemíra kritiky svědčí o neporozumění.
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
Slabá místa v knize musí být napsána lépe než všechna ostatní.
Umění je tak velké, že vyplňuje celého člověka.
V každé věci vězí něco, co ještě nikdo neviděl a nevyjádřil; to je třeba nalézt.
Věda se stane náboženstvím. Tím jsem si jist.
Veškeré zlo má původ v naší bezbřehé ignoranci. Co by se napřed mělo prostudovat, tomu se apriori věří. Místo abychom pozorovali a zkoumali, tvrdíme.
Všední pravdy říkají jen idioti a géniové; průměrní lidé se jim vyhýbají a hledají vždy jen to originální a výstřední.
Žena je docela obyčejný tvor, o němž sis udělal krásnou představu.
