Bojíte-li se samoty, nežeňte se.
Co mě může zachránit? Co? Když začne inteligentní, vzdělaný a zdravý člověk bezdůvodně skuhrat a dostane se na šikmou plochu, tak po ní nezadržitelně sjede dolů a nic ho nezachrání. (Ivanov}
Člověk je to, v co věří.
Dobré vychování nespočívá v tom, že nepoléváme ubrusy, ale v tom, že přehlédneme, učiní-li tak druhý.
Doktoři a advokáti, to je jedna banda. Jen s tím rozdílem, že advokát tě jenom odře a doktor tě odře a ještě k tomu zabije.
Je tam jen jeden upřímný člověk, ale i ten je - mám-li být upřímný - svině.
Jestliže četba nemá vliv na náš život, činy a myšlení, pak je škoda číst.
Láska je buď zbytek něčeho vymírajícího, co bylo kdysi nesmírné, nebo část toho, co v budoucnu bude nesmírné. V přítomnosti však neuspokojuje a dává mnohem méně, než bychom čekali.
Lež je jako alkohol. Lháři lžou i při umírání.
Lhostejnost je ochromení duše, předčasná smrt.
Organismus má dost příčin, aby byl vůči sobě nespravedlivý, svrchovaně nedůvěřivý a hypochondrický.
Pro pocit štěstí se obyčejně vyžaduje tolik času, kolik je ho třeba k natažení hodinek.
Prozíravost a spravedlnost mi říkají, že v elektřině a páře je více lásky k člověku nežli v panictví a vegetariánství.
Umění je tím zvláštní a krásné, že v něm nelze lhát. Je možno lhát v lásce, v politice, v medicíně, je možno oklamat lidi i samotného Pánaboha, avšak v umění klamat nelze.
Umění milovat znamená umět vše.
Važ si sebe, nedávej rukám volnost, když je mozek líný.
Vážím si tolik života, který je nám dán jen jednou, že ho nehodlám věnovat aktuální mizérií.
Všechno zlo v životě pochází z duševní prázdnoty, nudy, lenosti a vše je to nevyhnutelné, když si člověk zvykne žít na účet jiných.
