Poezie je teologie. (Prohlásil Dante podle Boccacciova svědectví.)
Především v manželství je nutno chyby znát, nikoli nenávidět. Sama sebe haníš, když haníš manžela.
Láska znamená vážit si jiných bytostí víc než sebe.
Pozitivní dobro, které mohou vlády vykonat, je omezeno na odstraňování překážek k dobrému životu.
V mládí a kráse je zřídka moudrost.
Je-li země stižena pohromou, tu se projeví (opravdu) věrný mistr.
Válka je anachronismus. Vítězství bude jednou dosaženo bez děl a bez bodáků.
Muž vyzná lásku hned, ale dlouho váhá, než se přizná, že už nemiluje. U ženy je tomu naopak.
Člověk může být počestný, a přesto psát špatné verše.
Plodit a nevlastnit, tvořit a nepodržovat, vést a neovládat, tomu se říká hluboký Život.
Šlechticem se člověk nerodí, stává se jím.
Myšlenky nemohou přežít, jestliže člověk za ně nemůže bojovat.
Jinoch se stává mužem, když obejde kaluž, místo aby do ní vstoupil.
Smrt, znovu tvoříc, zachovává.
Jednou rukou pacient už lékaři nezatleská.
Cesta, po níž lze kráčet, není věčná Cesta; jména, která lze pojmenovat, nejsou věčná jména.
Pozor před dobrotisky! Styk s nimi zeslabuje.
Vladaři nikdy neměli nouzi o vhodné záminky k porušení slova.
Jediný prostředek, jak se vyhnout omylu, je nevědomost.
Kdo otravuje důvěru, vraždí budoucí pokolení v mateřském těle.
