Člověk člověku vlkem.
Čím výše stojíme, tím pokorněji si počínejme.
Závist je skrytý obdiv.
Veliký, gigantický je osud, jenž člověka povznáší, když člověka drtí.
Jen malí lidé se perou o prestiž, velcí ji mají.
A lidské věci churavějí od toho, že lidé léčí všechna zla zas novým zlem.
Nejméně se bojí smrti ti, jejichž život má největší cenu.
Nejdále dojde a nejúspěšnějším bude, kdo nejvíc zápasil sám se sebou.
Vzdělanost je šťastným lidem ozdobou a nešťastným útočištěm.
Člověk udělá hodně, aby ho milovali, a všechno, aby mu záviděli.
Lékař musí být odpovědný i za to, co mu pacient neřekne.
Požehnaným je život, ve kterém není minulosti, budoucnosti, ve kterém vše náleží přítomnosti.
Ach, jaká je to bída, zestárnout ve strachu.
Nakonec si budeme pamatovat nikoli slova našich nepřátel, ale mlčení našich přátel.
I když člověk po celý čas nic nedělá, je nutné si odpočinout.
To, co je svobodné od přírody, nemůže být rušeno ničím a nemůže mu překážet nic než ono samo sobě.
Než ženu požádáte o ruku, předem uvažte, zda byste ji - kdyby byla mužem - požádali o přátelství.
Potomstvo splatí každému zásluhy, jež mu náleží.
Být neústupný jen ve věcech velikých. Nedělat si svět a život malými.
Úcta k člověku, láska k bližnímu má být konstruktivní silou, a nikterak filantropickou slabostí.
