Zemřít je právě tak přirozené jako narodit se, snad je to dokonce i stejně bolestné.
Rozlišovat mezi minulostí a budoucností je jen iluze, ovšem velmi tvrdošíjná.
Žít znamená snít; být moudrý znamená snít příjemně.
Bohové pomáhají těm, kdo si pomohou sami.
Všechny ostatní věci musí; člověk je bytost, která chce.
Každé dítě je do jisté míry génius, a každý génius je do jisté míry dítětem.
Stát by na tom byl dokonce někdy lépe, kdyby se nesnažil být bohatý.
Každý velký čin se zdá být zpočátku nemožný.
Z poraněného oka vytrysknou slzy, ze zraněného srdce vzejde zkušenost.
Promyslet může člověk jen to, co zná, proto se má něčemu naučit. Ale ví jen to, co promyslel.
Kdo vážně nepřemýšlí o vzdáleném, bude poděšen blízkým.
Zbabělec není schopen projevovat lásku; ta je přednostním právem hrdinů.
Tak bohové s kormidlem v rukou vlídnost zjevují násilím.
Vše spěje k jednomu místu, všechno vzniklo z prachu a vše se v prach navrací.
Občané zde nejsou kvůli konzulům, ale naopak!
Lidé, kteří příliš „žijí“, netvoří.
Mnozí umírají příliš pozdě a někteří umírají příliš záhy. Ještě zní cize nauka: Umři v pravý čas!
Vše se mění, nic nezaniká.
Nezemřel jsem, ale ze života nic nezůstalo.
K dobrým budu dobrý, k nedobrým budu také dobrý.
