Plodit a nevlastnit, tvořit a nepodržovat, vést a neovládat, tomu se říká hluboký Život.
Nad lidskou ctí není nikdo.
Kdo se ve sporu odvolává na autoritu, nebere si na pomoc rozum, ale paměť.
Pravá láska je ta, v níž máme větší radost z druhého než ze sebe.
I na bídu člověk vzpomene rád, když zakusil nesčetně běd a mnohými zeměmi prošel.
Stav ve hříchu je horší hřích než jednotlivé hříchy, je to hřích sám.
Vše spěje k jednomu místu, všechno vzniklo z prachu a vše se v prach navrací.
Nejméně se bojí smrti ti, jejichž život má největší cenu.
Kdo je naplněn žádostmi, postihuje jen vnější tvářnost věcí.
Ať si říká Aristotelés a celá filosofie, co chce, tabáku se nic nevyrovná.
Řeč člověka je jako jeho život.
Budoucnost je nic tak děsivé, že nechci žádnou budoucnost, a přítomnost již nemohu snést.
Kde špatně žijí, nejen že nic neslyší, nevidí ale nic, ač jasné věci zří.
Mnohý člověk má čisté svědomí jen proto, že má slabou paměť.
Neběduj: ach! - Neříkám, že se nesmí vzlykat; vzlykej si, ale jen uvnitř.
Četba je nejlepší učení. Sledovat myšlenky velkého člověka - to je ta nejzajímavější věda.
Jsem čtverhran, stojím, ať vržen jakkoli.
Naše nedůvěra posiluje nepoctivost druhého.
Moudrý si zajisté sám utváří šťastný osud.
Koho bozi milují, ten umírá mlád.
