V každé věci vězí něco, co ještě nikdo neviděl a nevyjádřil; to je třeba nalézt.
Však vahadlo práva se vychýlí a člověk se učí utrpením.
Kdo ví, jakou cenu má láska? Jenom ten, kdo miluje, a ten, koho nikdo nemiluje.
Lidské poznání má přece jen své hranice, a bude je mít vždy.
V nic se nemůže doufat, když bohové nechtějí tomu.
Oráčem chtěl bych raději být a jako nádeník dřít se pro nebohatého, než kralovat mrtvým!
Jsem čtverhran, stojím, ať vržen jakkoli.
Není to tím, že bych byl tak chytrý; jenom se problémem déle zabývám.
Láska pouze platonická je pro zralou ženu pouhá nicka.
Šťastný národ, který má nudné dějiny.
Svět je všude dokonalý, kam nepřijde člověk se svým trápením.
To, co stáří působí lidem, jest zlé ve všem všudy.
Jednej, mluv a mysli ustavičně tak, jako by ses už měl rozloučit se životem.
Lidská srdce se mění jak dni, které sesílá na ně otec lidí i bohů.
Člověk je ten, kdo v sobě nosí větší bytost, než je on sám.
Fantazie je náš duch nebo náš démon.
Co se dálo, bude se dít zase, a co se dělalo, bude se znovu dělat; pod sluncem není nic nového.
Dnes už nejsou žádné děti.
Nemůže člověk podat odpudivějšího důkazu o své malosti, než je nevíra ve velké lidi.
Rodit se, žít a umírat, to je jen změna formy.
