Často nemá člověk většího nepřítele než sebe samého.
Je lépe se opotřebovat, než zrezivět.
Starý člověk ztrácí jedno z největších lidských práv: není už posuzován svými, svou generací.
Rodit se, žít a umírat, to je jen změna formy.
Bláznovství, pane, obchází kolem světa jako slunce; není místa, kde by nesvítilo.
Mé vlastní dílo ve mně vzbuzovalo hnus, zdálo se mi nesmyslným a jako by ani nebylo ode mne.
To, co nás udržuje při životě, to v nás může vyvolat i chorobu.
Je v povaze smrtelníků kopnout do člověka, když leží.
Evangelium má pronikavé oči a vidí hluboko do srdce.
Poezie je teologie. (Prohlásil Dante podle Boccacciova svědectví.)
Je vinen dvojnásob, kdo se za své provinění nestydí.
Kdo nemá jediného přítele, toho život nestojí za to, aby byl žit.
Láska je jako děcko, touží po všem, co má na očích.
Je lepší dělat tu nejmenší věc na světě, než se půl hodiny zbůhdarma potloukat.
Největší závist vzniká vůči těm, kteří vlastní silou vzlétli a unikli tak ze společné klece.
Zkušenost je učitelkou všech věcí.
Moudrý člověk mlčí o tom, co neví.
Obecně platí, že každá země má jazyk, jaký si zaslouží.
Každé dítě je do jisté míry génius, a každý génius je do jisté míry dítětem.
Člověk je vážen nebo nevážen nejen podle toho, co dělá, nýbrž i podle toho, co chce.
