Už osud na svém brusu ostří si spravedlivý meč pro nové dílo zkázy.
Kněžka paměť ubíjí přítomnost a obětuje její srdce svatyni mrtvé minulosti.
Pokud něco vůbec stojí za námahu, je třeba to udělat pořádně.
Proti gustu žádný dišputát.
Srdce, které dovede čelit všemu, v dobách těžkých doufá a v dobách šťastných osudu se bojí.
Knihy jsou nesmrtelnými potomky otců, jimiž pohrdají.
Jsme rozenými policisty. Co jiného je pomluva než zábava policistů bez výkonné moci.
Darebáci nesmějí vědět, že z nich jde strach.
Hlas svědomí a cti je velmi slabý, když kručí v břiše.
Věřím-li někomu, dělám to bez výhrad, ale věřím jen málokomu.
Budovat světy nestačí vždy hloub spějící mysli: Milující srdce však nasytí lačného ducha.
Milující srdce však nasytí lačného ducha.
Pokud se příliš pevně chytíš stínu, dávej pozor, aby ti neunikla podstata.
Málo miluje ten, kdo ještě slovy musí vyjádřit, jak velice miluje.
Co je potlačováno, šíří se. Co je oslabováno, sílí. Co je ničeno, rozkvétá.
Zvítězit mohou ti, kdo věří, že mohou.
Za tím kráčí Smrt, kdo z boje utíká.
To podstatné, z čeho je člověk živ, nepramení z věcí, nýbrž z uzlu, který věci svazuje.
Život - to je dlouhá smrt.
Největším štěstím člověka je, když může žít pro to, zač by byl ochoten zemřít.
