Silní neumírají přirozenou smrtí.
Hlas svědomí a cti je velmi slabý, když kručí v břiše.
Uč se, chlapečku malý, z úsměvu poznávat matku.
Je hloupost kopat studnu až tehdy, když hrdlo svírá žízeň.
Kdo se žene za duchaplností, dohoní hloupost.
Je lepší rozsvítit byť jen malou svíčku, než proklínat temnotu.
Nenásilí je první přikázání mé víry. Je to i poslední přikázání mého kréda.
V tmavých jeskyních našich myslí sny stavějí svá hnízda z pozůstatků dne.
Bůh stvořil člověka k obrazu svému a člověk mu to dokonale oplatil.
Řemeslo se naučí každý. Umění nikdo.
Stálý styk se špatnými rozmnožuje sklon ke špatnosti.
Třiadvacet let! A nic neudělal pro nesmrtelnost! (Don Carlos)
Raději zemřít, než zemdlít! Neomrzí mne nikdy sloužit, neunaví mne nikdy být prospěšný.
Nikdo nemiluje život tak jako starý člověk.
Útěchou pro nešťastné je mít druhy v strastech.
Kdo je naplněn žádostmi, postihuje jen vnější tvářnost věcí.
Dopouštět se velkých chyb beztrestně - to je to, co umožňuje pronikavý intelekt.
Všechno velké, co tu kdy bylo, bylo tu vždy jaksi „navzdory tomu“.
Učím se, co je k učení, a hledám to, co nalézt lze - oč bohy žádat, žádal jsem.
Prostřednost básníkům trpět nebude nikdo z bohů či lidí.
