Kdo nic neví, musí všemu věřit.
Historie, ta nemá kdy na spravedlnost.
Kdybychom psi naučili mluvit, ztratili bychom posledního přítele.
Do stáří jsem se staral o to, abych dobře žil, ve stáří o to, abych dobře umřel.
Nezoufej nad vlastní silou! Tvé srdce je dosti bohato, aby se samo oživilo. (Valdštejn)
Jestliže úsudek je potvrzen skutečností a jestliže jej potvrzuje pokus, naše přesvědčení se upevní.
V nejzkaženějším státě je nejvíce zákonů.
Víra je určitým druhem šestého smyslu, který začne působit tehdy, když selže rozum.
Správně se má každý měřit jen vlastní svou mírou a stopou.
Rozvažování znamená působení v temnotách; nevědomí je porodní bábou myšlenek.
Budovat světy nestačí vždy hloub spějící mysli: Milující srdce však nasytí lačného ducha.
Láska nikdy nepotřebuje, nýbrž dává. Vždy strádá, nikdy neprotestuje, nikdy se za sebe nemstí.
Ach, jak lidský duch je neznalý osudů příštích, neumí zachovat míru, když zpychne záplavou štěstí.
Více ceníme povznášející klam než tmu přízemních pravd.
Proč by se můj rozum skláněl a poklekal - k tomu stačí kolena.
Ty si dej na mě pozor! Ty kradeš nad svou šarži!
Stud odčiní víc než nejhorší z důtek...
Mezi jinými zly chová v sobě nemoudrost také to, že stále ožívá.
Jestliže nemůžeme s potěšením číst knihu zas a znovu, není třeba ji číst vůbec.
Kdo je naplněn žádostmi, postihuje jen vnější tvářnost věcí.
