Lidé požadují svobodu slova jako náhradu za svobodu myšlení, kterou zřídka využívají.
Knihy jsou nesmrtelnými potomky otců, jimiž pohrdají.
Ideály jsou jen k tomu, aby se na nich vydělávalo.
Kdo z hrdosti nepřizná vlastní chyby, nemá hrdost.
Zanechte naděje, kdo vstupujete. (Závěr nápisu nad branou pekla.)
Není lepšího daru, než žije-li muž a žena jak jedno tělo a duše v rodinném kruhu.
Čeho se bojíš? Vezeš Caesara a jeho osud! (Slova k lodivodu Amiclovi, cestou k břehům Malé Asie.)
Lidská mysl je tak neskonale obsáhlá, že je v poznávání skoro bezednou hlubinou.
V tmavých jeskyních našich myslí sny stavějí svá hnízda z pozůstatků dne.
Ten, kdo zapomene na minulé dobro, stane se starcem v týž den.
Nejspokojenější lidé jsou právě ti, kterým násilím nebyla vnucena vzdělanost.
Častěji z pýchy než z nedostatku rozumu stavíme se tvrdošíjně na odpor správným názorům.
Raději se chci s Platónem mýlit, než mít s jinými pravdu.
Chceme-li se přiblížit pravdě, musíme se v první řadě vzdálit všednímu životu.
Jsme tak zvyklí přetvařovat se před druhými, že nakonec se přetvařujeme sami před sebou.
Intelekt je neviditelný pro toho, kdo žádný nemá.
Člověk ani nemusí zestárnout, stačí mnohem méně, aby ztratil vědomí o sobě.
Znám pouze dvě skutečná životní neštěstí: výčitky svědomí a nemoc.
Jakkoli krásnou máte strategii, měli byste se občas podívat i na její výsledky.
Každý velký čin se zdá být zpočátku nemožný.
