Jsme tím, čím je naše paměť, přízračnou sbírkou proměnlivých tvarů, hromadou rozbitých zrcadel.
Láska je ideální, manželství je reálné; plést si reálné s ideálním nikdy nezůstává nepotrestáno.
Člověk trpí vším, co miluje.
Kdo pokračuje ve vědách, ale upadá v mravnosti, více upadá, než pokračuje.
Zoufalství nad hříchem je pokus o záchovu tím, že klesneme ještě hlouběji.
Zlo není opakem dobra, je jen nedokonalostí, překážkou.
Je otázka, co je pro vědce významnější, zda znalost fakt, či fantazie.
Kdyby každý dostal, co mu patří, kdo by pak byl bezpečen před výpraskem?
Dva omyly: 1) brát všechno v doslovném smyslu, 2) brát všechno v duchovním smyslu.
Ať si bylo, jak si bylo, přece jaksi bylo. Ještě nikdy nebylo, aby nějak nebylo.
Žárlivost nikdy neponechá rozumu tolik volnosti, aby viděl věci tak, jak skutečně jsou.
Správně se má každý měřit jen vlastní svou mírou a stopou.
Jen ten, kdo se sám upálí, bude pro lidi věčně šlehajícím plamenem.
Budovat světy nestačí vždy hloub spějící mysli: Milující srdce však nasytí lačného ducha.
Otcovo sebeovládání je pro děti nejlepším poučením.
Kde je láska k lidem, tam je i láska k umění.
Dneska je každý duchaplný. To je skutečná pohroma. Člověk už zrovna prahne po malé hlouposti.
Čím těžší je práce, které ve jménu lásky věnuješ své síly, tím větší je tvé nadšení.
Mlčení mluví pro toho, kdo má slovo.
Láska žije pouze z důvěry.
