Nad lidskou ctí není nikdo.
Kdo má dovolen účel, má dovoleny i prostředky.
Žízeň je hrozná věc a mívá někdy trvalý následky. (Švejk)
Je-li země stižena pohromou, tu se projeví (opravdu) věrný mistr.
Stáří je celkové ochromení: všechno má a ve všem mu něco chybí.
Kdo dobře poslouchá, dobře mluví...
Dopouštět se velkých chyb beztrestně - to je to, co umožňuje pronikavý intelekt.
Ať nechodí ke džbánu, kdo může jít k prameni.
Šťastný národ, který má nudné dějiny.
Jen ten, kdo se sám upálí, bude pro lidi věčně šlehajícím plamenem.
Sketa, než zemře, stokrát umírá, chrabrý jen jednou ochutnává smrt.
Co je jako klenot nesmrtelné, nepyšní se věkem, ale jiskřícím se okamžikem.
Rozkoš je prémie přírody za námahu plození a rození.
Většinu našich chyb lze prominout spíš než prostředky, kterými se snažíme utajit je.
...bez lásky nemůže být v žádném smrtelníkovi žádná ctnost či něco dobrého.
Nosím v sobě jedno velké břímě: tíhu pokladů, které jsem nerozdal ostatním.
Ach, jak lidský duch je neznalý osudů příštích, neumí zachovat míru, když zpychne záplavou štěstí.
Je lépe se opotřebovat, než zrezivět.
Ani tragickou naříkavost, ani netečnost nevěstky!
Dokud dýchám, doufám.
