Poezie je část filosofické techniky.
Největším štěstím člověka je, když může žít pro to, zač by byl ochoten zemřít.
Vše, co se mezi smrtelníky podniká, je plné bláznovství, vždyť to konají blázni zase jen s blázny.
Poznání naší bídy je tím jediným, co není bídné.
Zlé je, co má více vad než předností, a dobré je, co má více předností než vad.
Vždy nestálý a měnlivý tvor je žena.
Ne přírodě poroučet, přírodu poslouchat!
Dějiny jsou to, co se událo a co se stále a znovu děje.
Jen ten, kdo se sám upálí, bude pro lidi věčně šlehajícím plamenem.
Jestliže se ti podařilo ovládnout vášeň dříve, než ovládla tebe, pak se můžeš radovat.
Láska k dobru a víra v nesmrtelnost jsou nerozlučné.
Autor má být ve svém díle obsažen jako Bůh ve vesmíru: všudypřítomný a neviditelný.
Vědět, kdy být zticha a kdy mluvit, to je velká věc.
Lidská srdce se mění jak dni, které sesílá na ně otec lidí i bohů.
Prostor vědomí je pranepatrný. Vejde se tam vždy jen jeden problém.
Chval přítele veřejně, ale kárej ho mezi čtyřma očima.
Není krásná ta žena, která je krasavice, ale ta, do které ses zamiloval.
Dneska je každý duchaplný. To je skutečná pohroma. Člověk už zrovna prahne po malé hlouposti.
Obec, zvyklou žít svobodně, lze snadněji udržet s pomocí jejích vlastních občanů.
Staň se poctivým a můžeš si být jist, že pak bude na světě o jednoho lotra méně.
