Ptáme-li se, jaký je smysl a hodnota života, jsme nemocní.
Co chceme, tomu také ochotně věříme, a doufáme, že si i ostatní myslí, co si myslíme sami.
Přemítání o smrti je přemítání o svobodě.
Autor má být ve svém díle obsažen jako Bůh ve vesmíru: všudypřítomný a neviditelný.
Často nemá člověk většího nepřítele než sebe samého.
Zlatý kroužek na rypáku vepře je žena krásná, ale svéhlavá a rozmarná.
Rtové blázna sehlcují jeho samého.
Čeho oči nevidí, toho srdce neželí.
Řemeslo se naučí každý. Umění nikdo.
Poezie je teologie. (Prohlásil Dante podle Boccacciova svědectví.)
Jsme tím, čím je naše paměť, přízračnou sbírkou proměnlivých tvarů, hromadou rozbitých zrcadel.
Jsou pomluvy, před kterými i nevinní ztratí odvahu.
Celý svět je naší společnou vlastí.
Je-li země stižena pohromou, tu se projeví (opravdu) věrný mistr.
Budoucnost je nic tak děsivé, že nechci žádnou budoucnost, a přítomnost již nemohu snést.
Svět je text s mnoha významy a od jednoho významu k druhému přecházíme s vynaložením nějaké práce.
Vynášíte nade mnou rozsudek, a máte při tom větší strach než já, který rozsudek poslouchám.
I ta nejdelší cesta začíná prvním krokem.
Kráso, ač tvůj trn mne bodl, jsem ti vděčen za tvůj květ.
Moc není nikdy dostatečně pevná, je-li příliš velká.
