Nejdále dojde a nejúspěšnějším bude, kdo nejvíc zápasil sám se sebou.
Lidská mysl je tak neskonale obsáhlá, že je v poznávání skoro bezednou hlubinou.
Starajíce se o štěstí jiných, nacházíme své vlastní.
Budovat světy nestačí vždy hloub spějící mysli: Milující srdce však nasytí lačného ducha.
Zákony mají být přizpůsobeny mravům a zvykům různých národů.
Jednej, mluv a mysli ustavičně tak, jako by ses už měl rozloučit se životem.
Jak hnusný je náš věk! A ve všech jeho podobách je člověk tyran, zrádce nebo vězeň.
Cenzura je odevždy rodnou sestrou každé diktatury.
Když člověk ponižuje, pak jen proto, že je sám nízký.
Mohu milovat jen tam a tehdy, pokud tím mohu zároveň někoho učit.
Nežijeme z věcí, ale z jejich smyslu.
Nemůžeme milovat toho, koho se bojíme, ani toho, kdo se bojí nás.
Každý stupeň vzdělání počíná dětstvím. Proto se nejvíce vzdělaný, pozemský člověk podobá dítěti.
Ten, kdo vlastní něco, co nepotřebuje, je zloděj.
Dobrá pověst je nicotná a velmi nesprávná představa, často se získá bez zásluhy a ztratí bez viny.
Kdo se velice provinil, má v sobě také velké zdroje očisty.
Žena je docela obyčejný tvor, o němž sis udělal krásnou představu.
Ptáme-li se, jaký je smysl a hodnota života, jsme nemocní.
Nad lidskou ctí není nikdo.
Moudrý si zajisté sám utváří šťastný osud.
