Pythagorejci: protože jsme v místě trestu, buďme trestáni.
Autor má být ve svém díle obsažen jako Bůh ve vesmíru: všudypřítomný a neviditelný.
Neříkej vždy to, co víš, ale vždycky se snaž vědět, co říkáš.
Člověk má být takový k svému příteli, jaký je sám k sobě. Přítel je on sám v jiné osobě.
Srdce, které dovede čelit všemu, v dobách těžkých doufá a v dobách šťastných osudu se bojí.
Stáří je celkové ochromení: všechno má a ve všem mu něco chybí.
Nejméně se bojí smrti ti, jejichž život má největší cenu.
Lidstvo má jen jednu opravdu účinnou zbraň, a sice smích.
Čím víc se bourá, tím víc je vidět horlivost městské správy.
Vůle k moci je tento svět a nic mimo to!
Láska k Bohu a láska k bližnímu jsou dvě křídla okna, která nelze otevřít ani zavřít samostatně.
Láska jako hřbitovní kvítí, ani na hrobě neuvadá.
Život je neustálé odvádění pozornosti, jež nedovolí ani, abychom si uvědomili, od čeho to odvádí.
Moci svobodně užívat vlastní rozum, to je opravdové štěstí.
Kdo vůbec nemiluje víno, ženy ani zpěv, zůstává po celý život hlupákem.
Smutná epocha: je snadnější rozbít atom, než rozbít předsudky.
Svět je všude dokonalý, kam nepřijde člověk se svým trápením.
I na bídu člověk vzpomene rád, když zakusil nesčetně běd a mnohými zeměmi prošel.
Ty si dej na mě pozor! Ty kradeš nad svou šarži!
Dějiny světa jsou světový soud.
