Dojdou-li někomu síly, znamená to, že se vzdává v půli cesty...
Každý je takový, jak ho Pánbůh stvořil, a často ještě horší.
Do každého věkového stupně vstupujeme jako nováčci a chybějí nám k tomu zkušenosti.
Malířství je poezie, která se vidí, ale necítí. Poezie je malířství, které se cítí, ale nevidí.
Vůle je silný slepec, který nese na ramenou chromého vidoucího.
Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje a neví, kdo to pobéře.
Odmyslíš-li si pohled, tělesné obcování a vzájemný styk, je veta po milostném citu.
Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest.
Největší vinu má ten, kdo nechce slyšet pravdu.
Lidé požadují svobodu slova jako náhradu za svobodu myšlení, kterou zřídka využívají.
Člověk je jen třtina, nejslabší v přírodě. Ale třtina, která myslí.
Nezáleží jen na rodičích a vychovatelích, ale na celé obci, jak se dítě vyvíjí.
Nevinnost najdete jen v maličkých.
Sláva je zřejmá záplata na hadrech.
Opravdová láska je vždy skromná, nedomáhá se projevů přízně odvážně, ale plaše si je ukrádá.
Povstane-li dvojí bolest, avšak ne na témže místě, ta silnější zatemní slabší.
Lidé, kteří příliš „žijí“, netvoří.
Kdo má dovolen účel, má dovoleny i prostředky.
Spravedlnost je konati, co je třeba, nespravedlnost je nekonati, co je třeba, a odkládati to.
Šťastný národ, který má nudné dějiny.
