Je tuze nebezpečné mít pravdu ve věcech, v nichž se zmýlili mocní.
Láska k bližnímu, přátelskost, bratrský soucit je trpícímu často potřebnější než všechny léky.
Individuum je pouze zajímavé: proto je vše klasické neindividuální.
Kdo se ve sporu odvolává na autoritu, nebere si na pomoc rozum, ale paměť.
Rozvažování znamená působení v temnotách; nevědomí je porodní bábou myšlenek.
Málo potřebuje ke štěstí, komu na prostém stole třpytí se solnička z dob rodičů jeho.
Kdo je naplněn žádostmi, postihuje jen vnější tvářnost věcí.
Je rozumný, kdo se nermoutí pro to, co nemá, nýbrž se raduje z toho co má.
Žena odpustí všechno kromě toho, že nevzbudila touhu.
Každý národ vidí nedostatky jiných, a všichni mají pravdu.
Láska vše přemáhá, i my se poddejme lásce.
Jsme tak zvyklí přetvařovat se před druhými, že nakonec se přetvařujeme sami před sebou.
Každý neúspěch člověka něčemu naučí, pokud se chce nechat poučit.
Nejfantastičtější na světě jsou fakta.
Učení bez myšlení je prázdné, myšlení bez učení je nebezpečné.
Častěji z pýchy než z nedostatku rozumu stavíme se tvrdošíjně na odpor správným názorům.
Rozum nikdy nepřekoná obrazotvornost, kdežto opak je běžný.
Překážky v nás vyburcují vlohy, které by v nás za příznivých okolností zůstaly dřímat.
Příležitost dělá zloděje.
Nade všemi vrcholy jest klid.
