Lehounce vedle sebe myšlenky dlí, ale tvrdě v prostoru do sebe narážejí věci.
Lékař musí být odpovědný i za to, co mu pacient neřekne.
Lépe je pykat za to, co jsme si užili, než litovat to, co jsme propásli.
Lépe se ctí něco ztratit, nežli s hanbou vyzískat.
Lepší moudrý blázen, než bláznivý mudrc.
Lež je jako alkohol. Lháři lžou i při umírání.
Lež může být ospravedlněna jen neoprávněnou podezíravostí těch, jimž je určena.
Lež nikdy nežije tak dlouho, aby byla stará.
Lež se někdy tak rafinovaně maskuje za pravdu, že nenechat se jí oklamat, znamenalo by nemít zdravý úsudek.
Lež si nemůže dovolit porážku, ale pravda ano.
Lhostejnost a nevědomost o vnitřním životě lidí vytváří naprosto křivý poměr ke skutečnosti a plodí zaslepenost.
Lhostejnost je ochromení duše, předčasná smrt.
Lidé jsou lačni dojmů, jsou nadšeni tím, kdo je umí obratně vyvolat.
Lidé jsou zrozeni k poctivosti. Kdo je nepoctivý, a přece žije, uniká zkáze jen o vlas.
Lidé mají dvojí tvář: nemohou milovat bez toho, aby přitom nemilovali sami sebe.
Lidé mají většinou - jako rostliny - skryté vlastnosti, které teprve náhodou bývají objeveny.
Lidé myslí pouze proto, aby ospravedlnili své špatné činy, a hovoří, jen aby maskovali své myšlenky.
Lidé nenávidí smrt neprávem, je to nejjistější obrana proti mnoha nemocem a svízelům.
Lidé odmítají své proroky a zabíjejí je, avšak milují své mučedníky a ctí ty, které zabili.
Lidé požadují svobodu slova jako náhradu za svobodu myšlení, kterou zřídka využívají.
