460 př.n.l. – 370 př.n.l.
Lékař antického Řecka, pokládaný za otce lékařství. Jeho spisy Corpus Hippocraticum se staly základem středověkého lékařství. Přisuzuje se mu autorství lékařské přísahy.
asi 8. stol. př.n.l.
Nejstarší známý řecký epický básník, činný asi v 8. století př.n.l.; podle starověkého podání autor eposů Ílias a Odysseia, které představují završení vývoje ústně tradované epické písňové tvorby aoidů v literární epos. Homérské eposy měly vliv na utváření mytologie, náboženských a filozofických představ v Řecku, později i v Římě; stěžejní motivy (trojská válka, Odysseus) dalekosáhle ovlivnily antickou a později evropskou literaturu a byly bohatým zdrojem inspirace pronikajícím do všech oblastí umělecké, zvláště literární a výtvarné tvorby; text eposů poskytl mnoho podnětů pro rozvoj gramatických, metrických a literárně kritických studií.
65 př.n.l. – 8 př.n.l.
Římský básník, jeden z nejvýznamnějších představitelů zlatého věku římské literatury, příslušník Maecenatova literárního kruhu. V raných sbírkách Jamby (zvané též Epódy) a Satiry navázal na Lucilia v zájmu o postižení římské kultury a společenského a lidského charakteru, základní ideou je hledání rozumného životního stylu v duchu umírněného epikureismu.