65 př.n.l. – 8 př.n.l.

Římský básník, jeden z nejvýznamnějších představitelů zlatého věku římské literatury, příslušník Maecenatova literárního kruhu. V raných sbírkách Jamby (zvané též Epódy) a Satiry navázal na Lucilia v zájmu o postižení římské kultury a společenského a lidského charakteru, základní ideou je hledání rozumného životního stylu v duchu umírněného epikureismu.

asi 8. stol. př.n.l.

Nejstarší známý řecký epický básník, činný asi v 8. století př.n.l.; podle starověkého podání autor eposů Ílias a Odysseia, které představují završení vývoje ústně tradované epické písňové tvorby aoidů v literární epos. Homérské eposy měly vliv na utváření mytologie, náboženských a filozofických představ v Řecku, později i v Římě; stěžejní motivy (trojská válka, Odysseus) dalekosáhle ovlivnily antickou a později evropskou literaturu a byly bohatým zdrojem inspirace pronikajícím do všech oblastí umělecké, zvláště literární a výtvarné tvorby; text eposů poskytl mnoho podnětů pro rozvoj gramatických, metrických a literárně kritických studií.

460 př.n.l. – 370 př.n.l.

Lékař antického Řecka, pokládaný za otce lékařství. Jeho spisy Corpus Hippocraticum se staly základem středověkého lékařství. Přisuzuje se mu autorství lékařské přísahy.