58 – 120
Římský historik a politik (v roce 97 konzul); odpůrce císařského absolutismu, želel ztráty republikánských politických svobod. V dílech Letopisy aneb Od smrti božského Augusta a Z dějin císařského Říma vypsal události od smrti Augusta do smrti Nerona a dějiny flaviovské dynastie, v etnografickém spisku Germánie popsal kmeny na území tehdejší Germánie, v monografii O životě a mravech Julia Agricoly vylíčil život svého tchána. V dějepisu Tacitus prosazoval zásadu nestrannosti (sine ira et studio).
1861 – 1941
Indický bengálský básník, prozaik, dramatik, hudební skladatel, malíř a filozof. Pocházel z významné kulturně orientované bráhmanské rodiny. 1901 založil v Santiniketánu školu, v níž spojoval indické a evropské kulturní tradice a výchovné metody. Zasazoval se o sociální rovnost, stavěl se na stranu zejména chudého rolnictva, odsuzoval kastovní systém, prosazoval humanistické ideály, které spojoval s mystickým pojetím lásky a s božskou prozřetelností. Hrál významnou roli v národně osvobozeneckém boji proti britské koloniální politice.
1828 – 1910
Ruský spisovatel, myslitel a pedagog, vůdčí osobnost ruského kritického realismu. V autobiografické trilogii Dětství, Chlapectví, Jinošství zachytil formování lidské osobnosti. Pobyt na Kavkaze a účast v Krymské válce v roce 1855 ho inspirovaly k vojenským povídkám (Sevastopolské povídky). Problém lidské osobnosti, mravního individualismu, vztah jedince k historickému dění byly podnětem k románu Vojna a mír, věnovanému osudům ruské společnosti na začátku 19. století a v době vlastenecké války v roce 1812. V románu Anna Kareninová kriticky zobrazil život ruské společnosti v 70. letech 19. století. Zvýšený kriticismus se projevil v románu Vzkříšení, povídkách Smrt Ivana IIjiče a Kreutzerova sonáta, dramatech Vláda tmy a Živá mrtvola. Tvorba Lva Nikolajeviče Tolstého odrazila protiklady celé epochy ruské společnosti (1861–1905) a měla velký vliv na světovou literaturu.
1835 – 1910
Americký prozaik, humorista. Od novinářských počátků (byl též lodivodem na Mississippi – odtud pseudonym Mark Twain = hloubka dva sáhy) se jeho tvorba vyvíjí k humoristické povídce (Proslulý skákavý žabák z okresu Calaveras), realistickému cestopisu (Jak jsem se protloukal) a črtě (Život na Mississippi). K vrcholům patří romány Dobrodružství Toma Sawyera a zejména Dobrodružstvi Huckleberryho Finna, umělecké podobenství o současné Americe. V pozdější tvorbě zpracovává Twain humorně a satiricky témata z evropské historie (Princ a chuďas, Panna ve zbroji), vytváří utopickou parodii středověku i současnosti (Connecticuttský Yankee na dvoře krále Artuše) a vyúsťuje ve chmurnou symbolickou vizi lidské povahy v románu Tajemný cizinec.