1769 – 1821
Francouzský císař a vojevůdce. Zprvu upevňoval republiku, reorganizoval státní správu, vybudoval "Velkou armádu" (Grande Armée). Osobní diktatura přerostla v roce 1804 ve vyhlášení císařství. Díky vítězným válkám značně rozšířil území císařství a získal Francii převahu nad státy západní a střední Evropy. Porážkou ve válce s Ruskem 1812 začal rozpad císařství. Vstup vojsk protifrancouzské koalice do Paříže v roce 1814 donutil Napoleona vzdát se trůnu. Byl poslán do vyhnanství na ostrov Elbu. Znovu se zmocnil francouzského trůnu v roce 1815 ("sto dní"). Po porážce u Waterloo se 22. 6. 1815 vzdal trůnu podruhé. Poslední roky života strávil jako zajatec Britů na Ostrově svaté Heleny.
1844 – 1900
Německý filozof a básník, profesor klasické filologie na univerzitě v Basileji. Vypracoval romantickou typologii apollinského a dionýského principu bytí kultury (Zrozeni tragédie z ducha hudby). Jako zakladatel "filozofie života" spatřoval v "životě" iracionální, věčně se rodící a umírající, pudy a vůlí ovládanou temnou a krutou sílu. Své učení vyjadřuje ve formě aforismů, básní, legend a mýtů (Tak pravil Zarathustra). V roce 1889 byla jeho tvorba přerušena propuknutím duševní choroby. Působení nietzschovství od počátku 20. století bylo neobyčejně mnohostranné a trvá až do současnosti.
1772 – 1801
Německý básník a prozaik, teoretik romantismu. Žák Fichtův a Schillerův, stýkal se s ranými "jenskými" romantiky (J. L. Tieck, A. W. Schlegel a F. Schlegel). Formoval názory a estetiku romantismu, směřující k iracionálnímu univerzalismu, představovanému snahou po jednotě poezie, náboženství a přírody. Autor románu Modrý květ, formálně vytříbené sbírky básní Hymny noci a teoretického spisu die Christenheit oder Europa (Křesťanství nebo Evropa).